Pro monarchii.cz

Jedním z oblíbenách argumentů odpůrců monarchie je přílišná nákladnost tohoto státního zřízení. Dokonce bývají často slyšet i názory typu: „Mně by se taky líbilo mít na hradě krále, ale to si přece nemůžeme dovolit; dost na tom, že musíme platit prezidenta.“ Představa monarchie se pojí s honosným královským dvorem plným okázalé nádhery, ale faktem je, že dnešní evropské monarchie žádnými astronomickými náklady státní kasu nezatěžují. Když podrobněji a porovnáme náklady na udržování monarchie a republiky, snadno dojdeme k překvapivému zjištění, že monarchie zdaleka nemusí být výrazně nákladnější než republika, ba dokonce to může být i naopak.

Volba / korunovace

Typickým důkazem nákladnosti monarchie jsou pro většinu lidí okázalé korunovace a další obřady spojené s monarchií. Podívejme se ale nejdřív na situaci v republice: V současnosti se v Česku často mluví o zavedení přímé volby prezidenta. Mají ji ve svém programu téměř všechny politické strany a praviedlně před volbami vždy toto téma vyplouvá na povrch a zaplavuje média. Méně známá však je skutečnost, že podle odhadů by pouhé jedno kolo přímé volby prezidenta přišlo státní pokladnu na 700 milionů korun (viz zde). Dvoukolová volba by tedy znamenala náklady ve výši 1,4 miliardy Kč. A to každé čtyři roky. To opravdu není málo.

A jak je tomu v monarchii? První významný rozdíl, že monarchové se střídají řádově méně často než prezidenti; král zůstává ve funkci obvykle desítky let, například zatímco ve Velké Británii vládne královna Alžběta II., v sousedním Irsku se vystřídalo už sedm prezidentů. Náklady spojené se změnou hlavy státu tedy přicházejí na pořad dne mnohem méně často. Dalším podstatným faktem je, že většina evropských monarchií upustila od náklladných korunovačních obřadů (které nejsou pro fungování monarchie nutné, neboť následník trůnu se stává panovníkem automaticky s úmrtím nebo abdikací svého předchůdce) a místo toho volí pouze skromnější uvedení na trůn a složení přísahy, což s sebou žádné vysoké náklady nenese. Nicméně i korunovace Alžběty II. v roce 1953 s náklady 4 miliony dolarů byla nesrovnatelně levnější než volba amerického prezidenta Eisenhowera ve stejné době, která přišla na 50 milionů dolarů.

Aby monarchie dobře plnila svou společenskou funkci, konají se samozřejmě i další obřady kromě uvedení na trůn. Typickým příkladem z poslední doby je svatba švédské korunní princezny Viktorie v létě 2010. Náklady na svatbu dosáhly 20 mil. SEK (asi 50 mil. Kč). I když odhlédneme od společenského významu podobných událostí, zjistíme, že jenom navýšení příjmů z turismu a prodeje reklamních předmětů v souvislosti se svatbou několikanásobně převýšilo náklady. Jaké příjmy z turistického ruchu přináší volba prezidenta?

Běžný provoz

Celkové náklady na chod české kanceláře prezidenta republiky v roce 2008 byly 438,12 milionů Kč (viz zde). Jak si stojíme v porovnání s monarchiemi?

Výdaje ze státního rozpočtu pro dánský královský dvůr pokrývají veškeré náklady spojené se všemi zaměstnanci, řízením královského dvora a spravováním královského majetku. Pravidelně se upravují podle platů zaměstnanců ve státním sektoru. V současnosti je to 75 mil. DKK (asi 246 mil. Kč) ročně (viz zde).

Roční náklady na správu švédského královského dvora (což pokrývá výdaje na oficiální a reprezentativní povinnosti krále, platy významných úředníků při královském dvoře i všech zaměstnanců spojených s královskou domácností, tiskovou kancelář a podobně) jsou asi 49 mil. SEK, palácová správa (v čemž je zahrnuta správa všech královských paláců a jejich pozemků a údržba vybavení včetně veřejnosti přístupných královských uměleckých sbírek) stojí asi 48 mil. SEK, celkové výdaje ze státního rozpočtu na švédskou monarchii dosahují tedy necelých 100 mil. SEK (asi 256 mil. Kč) (viz zde).

Roční náklady ze státního rozpočtu na chod španělského královského dvora jsou asi 7,4 mil. € (asi 185 mil. Kč), což jsou jedny z nejnižších nákladů na hlavu státu v Evropě (viz zde).

Ve Velké Británii platí stará slouva, kterou se státem uzavřel král Jiří III. už roku 1760. Do té doby panovníci pokrývali veškeré oficiální výdaje ze zisků, které jim plynuly z jejich vlastních dědičných panství. Jiří III. se vzdal výnosů z královských panství, výměnou za to, že rozpočet královského dvora bude placen ze státní pokladny (Civil list). To znamená, že král sice pobírá plat od státu, ale zároveň přímo do státní pokladny plynou veškeré příjmy z královských panství, které výdaje na královský dvůr výrazně převyšují, čili stát na monarchii trvale vydělává. Například v roce 2007 byly náklady na královský dvůr 40 mil. GBP, zatímco příjmy z královských panství činily 200 mil. GBP, takže stát díky tomuto uspořádání vydělal kolem 160 mil. GBP (4480 mil. Kč) (viz zde).

V Lichtenštejnsku je situace v jistém smyslu opačná: Kníže sice hospodaří s rodinným majetkem, z něhož mu plynou vlastní příjmy, avšak ze státního rozpočtu nedostane ani frank.