Pro monarchii.cz

Tak to máme zase za sebou. Prezident pronesl mravokárný projev před uprázdněným trůnem českých králů, odměněný mírně utuchajícím potleskem přítomných členů vlády, hodnostářů, poslanců a dalších pozvaných, odekoroval navržené a všichni se pak odebrali na připravené občerstvení.

Státy se udržují idejemi, kterými vznikly, tvrdíval kdysi T. G. Masaryk, který stál u zrodu státního útvaru, jehož vznik 28. října absurdně oslavujeme. Současný stát, s povolením Ústavu pro jazyk český při Akademii věd ČR, nazývaný přezdívkou česko (to malé „č“ píši záměrně), vznikl 1. 1. 1993, kdy na Silvestra 1992 skončil předchozí státní útvar Česká a Slovenská Federativní republika, takže česko je spíše takovou silvestrovskou taškařicí, kdy po oné silvestrovské noci, plné bujarého veselí, přišlo těžké opilcovo ráno a nevolnost od žaludku, která u mnohých trvá dodnes.

Považovat 28. říjen za státní svátek je poněkud schizofrenní. Oslavuje se tu vznik státu, který již 18 let neexistuje a těžkou schizofrenii bych nazval, že se tato oslava děje v trůním sále českých králů! Bylo mi líto, a zároveň trapně, vidět sotva stojícího devadesátiletého generála (dřív se prezidentská kancelář k jeho ocenění nedostala), který nasazoval život za již neexistující státní útvar, jak jej dekoruje ten, co stál u rozebrání onoho státu a který mu toto vyznamenání pouze propůjčuje, přičemž sám, podle stanov tohoto Řádu, drží Bílého lva 1. třídy, na kterou pan generál nemá nárok i kdyby stokrát více nasazoval život pro vlast)! Až pan generál zemře, budou muset řád příbuzní vrátit, na rozdíl od příbuzných třeba Kaddáfiho, který byl odekorován Bílým lvem z rukou Husáka.

Tato praxe se odůvodňuje jednak tradicí a pak tím, že by se řád mohl ocitnou v prodeji. To se stejně děje, do prodeje se patrně dostávají řády udělené formálně hlavám státu, kdy je jejich příbuzní vracet nemusejí. Pokud by tomu stát chtěl opravdu zamezit, může je sám koupit a do pravidel udělení řádu dát například klausuli, že pokud by řád chtěli příbuzní prodat, má stát předkupní právo. Cena odkupu by ale musela být důstojná. Prezidentská kancelář je ale v současné praxi propůjčování prý ohleduplná a citlivě žádá o navrácení řádu, až po uplynutí určitého času od úmrtí držitele, kterému byl řád jen propůjčen, a to ještě jen v tom případě, že jej nevrátí sami. Co se týká onoho argumentu tradice – některé tradice se prostě přežijí a existují řády, které neznají institut propůjčení. A aby byl náš schizofrenní škleb dokonalý, Bílý lev vychází z původně Českého šlechtického kříže a byl, a je, udělovaný v zemi, kde je používání šlechtických titulů zakázáno dosud nezrušeným zákonem.

Ale čemu se divit v česku, kde je možné vystavit výsostný symbol monarchie, korunovační klenoty, na počest znovuzvolení prezidenta. V zemi, která se nazývá republikou a přitom prezident sídlí na hradě. Apelování prezidenta na návrat k osvědčeným tradicím je pak vskutku úsměvné, ale daleko spíše velmi, velmi nevěrohodné. Které tradice má Václav Klaus na mysli? Já zde vidím, a spolu se mnou jistě všichni monarchisticky smýšlející lidé, tradici především více než 1 000 let monarchie oproti 93 letům několika republik, z nichž v té velebené, v pořadí první, se za 20 let vystřídalo 18(!) vlád.

Pavel Přemysl rytíř Ries