Pro monarchii.cz

T.G.M., který vedl nově vzniklý stát v době přeměny nebo spíš přerodu od tisícileté historie Českého království k republice a který původně i ve svých plánech viděl budoucnost Českého státu jako monarchie, sám používal prvky monarchie jako symbol určité kontinuity. Mám na mysli jeho jízdy v kočáru, na koni, bydlení na Hradě a letní sídlo na zámku.

Sám T.G.M., ke kterému se po roce 1989 hlásí oba předchozí prezidenti a další volení činitelé, vyhlásil amnestii 13x během svého 17letého prezidentování. Počet milostí nevím. Jsem si jistý, že nikdo z republikánů nepovažuje T.G.M. za monarchistu.

Tím, že se pan Zeman vzdává tohoto panovnického práva, degradoval funkci prezidenta na roli obyčejného ředitele.

Celý článek: Monos

Lehkoť dobrým vladařem je býti – třeba lidem nic nedal – rádi budou jeho jméno ctíti – za to, že jim nic nevzal (Karel Havlíček – Borovský).

Do přímé volby prezidenta Republiky české zbývá ještě nějaký čas a kdoví, jak to s nimi vůbec dopadne; zatím však stojí v čele všech průzkumů jako neotřesitelný miláček lidu pan Jan Fischer. Mohli bychom se tázat, co tak znamenitého ten muž předvedl, což by ovšem byla špatně položená otázka. Někdejší úřednický premiér pan Fischer nepředvedl dohromady nic, čímž právě se v očích lidu kvalifikoval co nejvhodnější nápadník stolce prezidentského. Věru, lehkoť prezidentským kandidátem býti, třeba se ničím zvlášť nevyznamenal, rádi budou lidé jeho jméno ctíti za to, že nic vysloveně nezvoral. Jaký’s to byl věštec, Karle Havlíčku!

Před pár dny jsme mohli zaznamenat zprávu o vysoké popularitě, které se těší norská královská rodina. Přímo se nabízí srovnání s tím, jak si stojí naši ústavní činitelé; nikoho by ovšem nemělo překvapit, že čeští politici z tohoto porovnání právě úspěšně nevyjdou.

Norského krále Haralda V. podle nedávného průzkumu hodnotí pozitivně plných 93 % občanů – číslo o kterém si prezidenti v republikách mohou jen nechat zdát. Nejedná se ale pouze o osobní popularitu krále; velmi vysoké oblibě se těší i další členové královské rodiny: Královna Sonja 81%, korunní princ Haakon 89 % a jeho manželka korunní princezna Mette-Marit 79%.

Přes všechny pochybnosti se zdá, že prosazení přímé volby prezidenta je už prakticky hotová věc. Je to ale důvod k jásotu a k nadšenému sestavování hitparád populárních osobností s nadějí na křeslo prezidenta?

Než člověk začne přímou volbou prezidenta oslavovat, měl by se zamyslet,  jestli opravdu přestavuje tak skvělý přínos, jak se obvykle (tak nějak  implicitně, samozřejmě) prezentuje.

Oslava 28. října je pro řadu populace vždy tak nějak záhadou. Internet je plný otázek, proč vlastně slavíme vznik státu, který už neexistuje apod. V letošním roce toto klubko záhad navíc ještě posílil prezident Klaus, nití svého projevu.

Prezident ve svém projevu zdůraznil, že krom přítomnosti a budoucnosti je třeba mít na paměti i minulost a poučit se z ní. Řekl také, že problémy současné společnosti vycházejí z ideového chaosu. Hovořil o tom, jak si současná západní civilizace sama ničí vlastní identitu… A že k nápravě toho všeho stačí vrátit se k osvědčeným systémům hodnot, tradic, modelům a ctnostem…

Tak to máme zase za sebou. Prezident pronesl mravokárný projev před uprázdněným trůnem českých králů, odměněný mírně utuchajícím potleskem přítomných členů vlády, hodnostářů, poslanců a dalších pozvaných, odekoroval navržené a všichni se pak odebrali na připravené občerstvení.

Před pár dny byla slavena svatba prince Jiřího Fridricha Pruského, který je od smrti svého dědečka prince Ludvíka Ferdinanda v roce 1994 hlavou rodu Hohenzollernů. V souvislosti s tím stojí za to připomenout významnou roli, kterou rod Hohenzollernů hrál i po svém sesazení z trůnu po první světové válce. Levicoví komentátoři sice protestovali proti medializaci svatby s tím, že Německo není monarchií, a tedy se podle zákona jedná o obyčejné občany, ale členové panovnického rodu i po konci monarchie hráli v německé společnosti vždy významnou roli. Jakkoli jsou Pruské království a následně Německá říše let 1871-1918 pod vládou rodu Hohenzollernů v obecném povědomí spojovány hlavně s expanzionistickou politikou podporovanou německým nacionalismem, během 20. století se starobylý rod jasně postavil na stranu svobody a demokracie a proti zneužívání moci totalitními režimy.

Předkládáme zajímavý text, který napsal pan Jan Mrzílek z Koruny České v reakci na tiskové prohlášení Konzervativní strany Vláda má šanci na reparát, k aktuálnímu tématu právě probéhlé stávky:

Vážení přátelé, milí kolegové, dámy a pánové,

jakkoli jsou aktivity a postoje konzervativců v mnoha případech velmi blízké nám monarchistům, ani oni nejsou uchráněni politických omylů a ukvapeností z nedostatečné znalosti věcí, dějů na vnitrostátní i zahraniční politické scéně a jejich ne vždy zřetelných souvislostí. Všichni se občas necháme strhnout předkládanými informacemi (zpravidla mediálně účelově upravenými nebo zcela překroucenými)ke svatému horlení proti křivdám, proti hrubému porušování zákonů, proti korupci, proti neslušnosti a bezohlednosti, proti neschopnosti a odborné nezpůsobilosti a proti mnoha dalším zlům, jejich výčet by nebral konce. Jejich obětí bývají naši bližní, někdy i my sami. Jen viník bývá mnohdy někdo jiný, než kdo je pranýřovaný. Soudce Lynch nespí ani v našich srdcích.