V posledních dnech média žijí britskou královskou svatbou. A někteří „obyčejní lidé“ s gustem brblají, že je nějaká svatba vůbec nezajímá, celá monarchie je přežitek a ať je s tím laskavě nikdo neotravuje.

Obvyklá kritika mluví o tom, že by média radši měla informovat o skutečných politických problémech. Královská svatba je prý zbytečně drahá legrace z peněz daňových poplatníků a vůbec členové královských rodin jsou příživníci, kteří žijí na úkor poctivých lidí. Nejlépe takovou zbytečnost jako je monarchie zrušit. A proč bychom se vlastně měli o nějakého Williama a Kate zajímat, copak za nimi stojí nějaké činy, kterými by si zasloužili svou popularitu? A vůbec, ať si ti Angličani blázní, když se jim to líbí, ale proč do toho někdo tahá nás?

Sváteční událost

Ale je taková kritika oprávněná? Tak se na to podívejme popořadě: O politických problémech je samozřejmě potřeba referovat a je špatné, když se od nich někdo snaží odvádět pozornost vyvoláváním umělých kauz. Ale měli bychom rozlišovat věci všední a věci sváteční: Je prostě přirozené, že zatímco po většinu času se člověk věnuje běžným všedním starostem, čas od času chce oslavovat prostě proto, že je sváteční příležitost. Kritizovat to je jako kritizovat, že o Vánocích se média věnují vánočním tématům a o Velikonocích velikonočním.

Chcete-li pohlížet na královskou svatbu z čistě ekonomického hlediska, je možné ji brát jako investici do turismu: Ano, stát přispěje královské rodině na její uspořádání (ostatně jde o státní událost), ale výsledkem je mnohonásobně větší finanční přínos pro hotely, cestovní kanceláře, prodejce suvenýrů atd. Ani monarchie jako taková není pro stát tak finančně nákladná, jak je zvykem tvrdit – v Británii například stát sice vyplácí královské rodině jistou rentu, ale zato přímo do státní kasy plynou příjmy z královských statků, které tuto rentu řádově převyšují. V takovém Lichtenštejnsku ovšem panovnická rodina nedostává ze státní kasy vůbec nic. (Jak by to asi nesli naši prezidenti?) Vím, že někteří lidé se prostě nezbaví klišé o vykořisťujících feudálech, kteří svého majetku nabyli neprávem, ale mně osobně je milejší šlechtický rod, který po generace úspěšně hospodařil na svých statcích a cítí zodpovědnost za svůj majetek, než moderní „podnikatelé“ a zbohatlíci.

Pokud si myslíte, že si britská monarchie nezaslouží nic jiného než zrušení, zamyslete se, čím by měla být nahrazena. Představte si, že události typu královských svateb a korunovací, konané řádově po desetiletích (poslední taková se v Británii konala přesně před třiceti lety), ale sjednocující národ v mimořádné oslavě své státnosti a identity zosobněné panovnickou dynastií, by byly vystřídány prezidentskými volbami, konanými každých pár let, ale rozdělujícími národ do znesvářených táborů navzájem se osočujících kandidátů. Když už byla řeč o finanční nákladnosti, odhady ceny přímé volby prezidenta v ČR hovoří o půlmiliardě za pouhé jedno kolo voleb (a nevím nevím, jestli prezidentské volby přitáhnou nějaké turisty. I o prodejnosti prezidentských suvenýrů mám své pochybnosti). Tím nechci říct, že by volby byly v principu něco zavrženíhodného, pouze že máme-li volený parlament a vládu, lepším doplněním k nim je nevolená hlava státu.

Monarchie jako symbol

Zajímavá je námitka, že nemá smysl se o prince Williama a Kate Middletonovou zajímat, protože zatím nevykonali nic, čím by si zasloužili naši pozornost. No nevím jak Vám, ale mně přijde fakt, že William bude s velkou pravděpodobností jednou králem nejvýznamnější světové monarchie, sám o sobě hodný pozornosti, bez ohledu na to, jestli s tím souhlasíme nebo ne (kéž bychom tak mohli vědět, kdo bude třeba za dvacet let naším prezidentem a mohli s tím vědomím sledovat jeho politické kroky). A zamysleme se nad tím, jakými činy si svou popularitu zajistily různé známé osobnosti a umělecké či politické celebrity. Není nakonec takový princ, za nímž stojí přinejmenším staletá historie jeho rodu, hodnější naší pozornosti?

I když to může znít jako provokativní tvrzení, mám za to, že na monarchii je svým způsobem něco hluboce a osobně demokratického. Umožňuje totiž, aby se na nejvyšší pozici dostal i člověk, který neoplývá ohromnou dávkou kariérismu, politické vychytralosti, výmluvnosti, touhy po moci a ostrých loktů. Člověk, který by jinak možná vůbec neuvažoval o kariéře vrcholného politika. A přesto – nebo právě proto – to může být člověk pro takovou funkci nejvhodnější. Doporučuji Vám podívat se na film Králova řeč; skvěle líčí útrapy koktavého prince, který měl hrůzu z veřejných vystupování – a přece se právě on stal jako král Jiří VI. tím nejlepším vůdcem v čase hrozných útrap druhé světové války, jakého si Británie mohla přát a za nímž se sjednotily všechny jeho národy. Dovedete si představit, že by se takový člověk mohl někdy stát prezidentem v republice?

Kate Middleton vděčí za svou pozici lásce a vztahu osobní oddanosti. Myslím, že to samo o sobě je srdcím většiny lidí bližší než všechny voby, koaliční dohody, vládní kauzy a politické machinace dohromady. A princ William? Ano, narodil se do zcela výjimečné rodiny, ale věřím, že nikdo, kdo tuší něco o povinnostech a zodpovědnosti panovníků, by s ním měnit nechtěl. Ale právě proto, že se do své pozice dostal, aniž by musel projít vítězně desetiletími politických bojů a jako ostřílený politik si probojovat cestu na vrchol, si člověk spíš dokáže představit sám sebe na jeho místě než na místě většiny vrcholných politiků. Potěšme se tak spolu s mladou dvojicí a sledujme královskou svatbu s radostí.

A konečně, proč bychom se ale měli o celou věc zajímat, když je to záležitost Velké Británie? Souhlasím s námitkou; až se bude konat v Praze svatba následníka trůnu Českého království, budu jednoznačně pro to, aby jí média věnovala více pozornosti než událostem v Londýně. Protože jsme ale bohužel od časů tatíčka Masaryka o takové události ochuzeni, nezbývá nám, než obracet se k zemím, k nimž byl v tomto ohledu historický vývoj v tomto ohledu milosrdnější, abychom mohli symbolický význam monarchie zakusit.

Matěj Čadil

Publikováno též na cadil.blog.idnes.cz