Pro monarchii.cz

Pravidelní čtenáři našeho webu dobře vědí, že ve většině žebříčků popisujících kvalitu života v různých zemích (ať už se jedná o životní úroveň nebo třeba svobodnou společnost) vždy na předních místech dominují monarchie, a proto nepřekvapí, že podobně dopadla nedávno další studie – World Happiness Report – kterou pro OSN vypracovala Columbijská univerzita v New Yorku a která zkoumala míru štěstí ve 156 státech. Z prvních pěti míst jsou čtyři monarchie.

Mírou štěstí se pro účely studie rozumí údaj založený na faktorech jako hrubý domácí produkt na obyvatele, délka života, korupce, svoboda se rozhodovat, štědrost spoluobčanů a existence někoho blízkého, o koho je možné se opřít.

V první desítce nejšťastnějších zemí na světě jsou ze 60 % monarchie, přestože mezi celkovými 156 srovnávanými zeměmi bylo monarchií jen 25, to je 16 %. Česko se umístilo je až na 39. místě. Zároveň spodních 56 příček žebříčku jsou samé republiky. Je to náhoda?

státy podle míry štěstí (2013)

pořadí	země	míra štěstí
1	Dánsko	7,693
2	Norsko	7,655
3	Švýcarsko	7,650
4	Nizozemsko	7,512
5	Švédsko	7,480
6	Kanada	7,477
7	Finsko	7,389
8	Rakousko	7,369
9	Island	7,355
10	Austrálie	7,350

Samozřejmě by bylo naivní myslet si, že obnovením monarchie by se Česko zázračně vyhouplo na přední místa žebříčku, nicméně stejně tak můžeme odmítnout i opačné názory, které tvrdí, že monarchie je cosi zastaralého, co nepatří do dnešního světa, a že jedině republika je to správné státní zřízení, které zajistí šťastný život svých občanů.

Spokojenost se životem v určitém státě je jistě ovlivňována mnoha faktory, nepochybně k nim ale patří důvěra v představitele státu a v tom monarchie nad republikami s přehledem vítězí. Stačí si jen vzpomenout na to rozdělení a polarizaci národa v našich posledních prezidentských volbách a porovnat to s oslavami a spontánně projevovanou radostí, ze které se nedávno mohli těšit například Švédi, Britové nebo Nizozemci při událostech, jako jsou královské svatby, narození následníka trůnu, jubileum vlády nabo i střídání samotného panovníka. Všechno to jim občané republik mohou jen tiše závidět nebo prostřednictvím médií zpovzdálí sledovat (což také hojně činí, jakkoli by podle moderních ideologií v naší „osvícené“ době takové věci už neměly pokrokového člověka vůbec zajímat).

Zdroj: World Happiness Report