Pro monarchii.cz

Jak to tak děláme, diskutoval jsem s jedním svým dobrým přítelem o podstatě monarchismu, státnictví, ideologii, historii a o podobných meta-sociálních záležitostech malého i velkého významu. Během jedné takové nesourodé diskuse přišel s myšlenkou, že monarchisté, a v širším smyslu všichni kdo usilují o konrarevoluci, jsou svým způsobem radikální revolucionáři. Tento názor byl solidně logicky podložen, a tak se o něj s Vámi chci podělit.

Zdůvodnění je takové, že starý řád nejen Evropy, ale celého světa byl zničen, stejně jako staré koncepce zdvořilosti, správného chování, politiky a dobrého výkonu vlády, ale i umění, literatury a vzdělávání. I sám jazyk degeneruje, zatímco evropské jazyky bývaly podobně komplexní jako kterékoli jiné na světě; takže i průměrný hulvát z východního Londýna před devadesáti lety by zněl sofistikovaněji než do jakého nesmyslu se místní slang vyvinul dnes. Od našich panovníků se očekává, že se uskromní a budou stále více podobní běžnému člověku, protože je to vnímáno jako “správné”. Přestože jsem v zásadě přítelem britské monarchie, s tímto trendem nejsem spokojený. Právě kvůli tomuto zásadnímu odbourávání “kultury” a všeho co je pozoruhodné na západní civilizaci, nebo vlastně civilizaci v celosvětovém měřítku, dělají protesty proti takovému všeobecnému trendu z kontrarevolucionářů, monarchistů, staromilců, elitářů nebo jakkoli se sami identifikujete, rebely a revolucionáře.

Stavíme se proti tomu, co se stalo vžitým řádem věcí ve světě. Prosazujeme radikální změnu proti tomu, co je dnes považováno za normu (což ironicky je právě názor, že radikální změna je správná), říkáme světu, že všechno, v co nyní věří, doslova všechno, je špatné. Že demokrat je hlupák, republikán je lhář a zloděj, komunista je vrah, socialista je zbabělec a sekularista je vandal a squatter.

Při pohledu z tohoto světla, a nikoli z obvyklé staleté historické perspektivy, s jakou jsou monarchisté zvyklí pohlížet na svět, aby ospravedlnili své přesvěsčení, se náhle ukazuje, že jsme zaujali místo oněch proklínaných a nenáviděných zvrhlíků, kterými byli revolucionáři. A když se nad tím zamyslíte, může právě toto nakonec být výhodou pro monarchistické hnutí jako celek, přes náš hrozný nedostatek komunikace a sdílení idejí na celosvětové úrovni, protože jsme se do značné míry stali “podzemním” hnutím , které není považováno za hrozbu zavedenému řádu i přesto, že nás je o miliony víc, než v době, kdy se revoluční bandy zmocnily světa, a významná část z nás jsou mladí muži a ženy, často také vzdělaní muži a ženy. Drolení wilsonovského řádu věcí je znamením neúspěchu experimentu revoluce a dříve či později bude starý řád vzkříšen, tak jako slavný fénix, jemuž je Orlice příbuzná.

Přeloženo z originálu na blogu Irish Monarchist