Členové královských rodin jsou často považováni za lidi, kteří si užívají života v luxusu a jsou zcela odtrženi od svých poddaných a nemají tušení, jak žijí běžní lidé a s jakými problémy se potýkají.

Mnoho lidí tomu věří, ale není to pravda. Život panovníků je nepochybně specifický, ale to ještě neznamená, že by se celý život oddávali luxusu a neznali problémy běžných lidí. (Ostatně, kteří lidé jsou vlastně ti „běžní“?) Britská Královna Alžběta II. pracovala za války jako mechanička a řidička nákladního vozu, její vnuk princ Harry služí jako řadový voják v Afghánistánu, thajský král je velmi dobrým jazzovým hudebníkem a skladatelem, dánská královna Markéta II. je dobrá malířka a pod pseudonymem ilustrovala mnoho knih, včetně dánského vydání Pána prstenů, japonský císař si sám pěstuje rýži, kambodžský král byl před nástupem na trůn prakticky anonymním instruktorem tance a mnoho dalších následníků trůnu dnes pracuje po mnoho let v běžných zaměstnáních, často záměrně na místech, kde nejsou běžně známi. A i když se oddají výkonu své funkce, rozhodně to neznamená život v zahálce s šampaňským a kaviárem.

Porovnejte to s bezpočtem prezidentů, kteří často byli profesionálními politiky a po celý život střídali funkce ve svých stranách, zastupitelstvech, parlamentech a dobře placená teplá místečka v nejrůznějších výborech, komisích a dozorčích radách, nikdy nesloužili v armádě (na rozdíl od většiny panovníků) a stěží poznali jiný život než koloběh projevů, zasedání, zákulisních jednání a voleb.