Bývalé monarchie Libyjské království
Libyjské království
| 
| 
Libye je stát v severní Africe, na pobřeží Středozemního moře. Rozlohou je to jeden z největších afrických států, ale většinu plochy tvoří pouště, a obyvatelstvo tak čítá jen asi 6 milionů.
Samostatná Libye vznikla roku 1951 jako federativní království. Od roku 1969 vládne v Libyi plukovník Muammar al-Kaddáfí, který se dostal k moci svržením krále Idríse as-Senussiho. Kaddáfí do února 2011 a začátku rozsáhlého povstání pevně třímal moc jako jeden z nejdéle vládnoucích světových diktátorů, ale aktuální zprávy naznačují, že možná sám plánoval návrat země k monarchii, kterou kdysi sám svrhl.
Současným pretendentem Libyjského trůnu je Idrísův prasynovec Muhammad as-Senussi. Korunní princ Muhammad žije od roku 1988 v Londýně. Byl vůdcem demonstrací během Kaddáfího návštěv v Paříži a v Londýně. Nechal se při této příležitosti slyšet, že obnovení monarchie v Libyi sice není prioritou, ale “OSN, které schválilo Libyjskou ústavu po vyhlášení nezávislosti, musí zasáhnout a obnovit ústavu, aby mohly být vypsány svobodné volby a lidé se mohli rozhodnout, jaký systém preferují.”
Během demonstrací proti Kaddáfího návštěvám v evropských zemích se také sjednotili dřívější nepřátelé. I příslušníci Národního hnutí, které bylo dříve pan-arabskou a protimonarchistickou organizací sympatizující s egyptským diktátorem Násirem dnes “s nostalgií vzpomínají na zlaté časy as-Senussiho, za něhož Libye zažívala renesanci. Demonstranti proti Kaddáfímu v Evropě a Americe i Libyjští povstalci svorně používají staré trojbarevné vlajky Libyjského království místo Kaddáfího jednobarevné zelené vlajky a volají po obnovení ústavy z doby před svržením monarchie.
Historie
Dnešní Libye se historicky skládá ze tří oblastí: Kyrenaiky, Tripolska a Fezzánu. Do začátku 20. století byly součástí Osmanské říše, ale po italsko-turecké válce se roku 1911 staly italskou kolonií. Itálie musela čelit tuhému odporu beduínských povstalců, zesílenému v průběhu první světové války, kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností. Kyrenaika požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše, například vlastní parlament. Roku 1916 se emírem Kyrenaiky stal Idrís as-Senussi, vůdce místního vlivného súfijského řádu. Jeho titul emíra byl uznán roku 1920 i Italy a Idrís as-Senussi věnoval mnoho úsilí vyjednání nezávislosti Kyrenaiky. Když se Italové rozhodli roku 1922 Kyrenaiku podrobit ilou, odešel Idrís do exilu a následně mu sloužil Egypt jako základna pro gerilovou válku proti Italům. Teprve v roce 1928 byla Kyrenaika Italy ovládnuta a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem. Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra. V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie, zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara.
Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací. Válčící strany (Němci, Italové a Britové) se střídali v kontrole nad touto oblastí. Idrís as-Senussi podporoval ve válce Británii a podařilo se mu přivést Kyrenaiské vlastence do boje po boku Spojenců. Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye. Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií. Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní Afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko, Kyrenaika (obě pod vládou Britů) a Fezzán (pod vládou Francouzů).
Idrísovi byl též nabídnut titul emíra Tripolska. Přijetím tohoto titulu zahájil proces sjednocování Libye jako jedné monarchie. Idrís pak vedl delegaci, která měla s Brity vyjednat uznání samostatnosti Libye. Po rozsáhlých nepokojích v roce 1949 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci, podle které by se měla Libye stát nezávislou před 1. lednem 1952.
Toto rozhodnutí bylo naplněno 24. prosince 1951, kdy spojením Fezzánu, Tripolska a Kyrenaiky vzniklo Spojené království Libye jako nezávislá federativní monarchie pod vládou krále Idrise I., který byl do té doby emírem Kyrenaiky a Tripolska. Země byla federací tří historických regionů a měla také dvě hlavní města, Tripolis a Benghází. Dva roky po vyhlášení nezávislosti v roce 1953 se Libye připojila k Lize arabských států.
V roce 1955 začal průzkum ložisek ropy a první ropná pole byla objevena v roce 1959. Objevení ropy pomohlo transformovat libyjskou ekonomiku a nastartovat ekonomický rozvoj.
Reforma z roku 1963 odstranila federativní uspořádání země a v souvislosti s tím se oficiální název státu změnil na Libyjské království.
Poté co král Idrís odjel v srpnu roku 1969 do Turecka, aby se podrobil lékařskému zákroku, uskutečnil plukovník Muammar al-Kaddáfí 1. září 1969 puč, kterým svrhl krále a sám se chopil moci. Král odešel do exilu v Egyptě a zemřel v Káhiře roku 1983 ve věku 94 let. Předtím byl v nepřítomnosti roku 1971 odsouzen Kaddáfího “Libyjským lidovým soudem” k smrti.
Králův synovec a následník trůnu princ Hasan byl po nástupu Kaddáfího držen v domácím vězení a roku 1971 odsouzen k třem rokům vězení. Roku 1984 byl vyhozen ze svého domu, který byl pak spálen; následně bylnucen žít i s rodinou v kabinách na tripolské pláži. Tam utrpěl roku 1986 infarkt a nakonec mu v roce 1988 bylo povoleno vycestovat kvůli lékařské péči i s rodinou do Londýna, kde roku 1992 zemřel.
Následníkem trůnu a hlavou královského domu Libye se roku 1992 stal jeho syn Muhammad as-Senussi.
Další informace:
Aktualizováno (Úterý, 22 Únor 2011 20:16)