Pro monarchii.cz

Náš poslední král Karel I. Habsbursko-Lotrinský byl dobrým a moudrým panovníkem a teprve s odstupem mnoha let můžeme plně ocenit jeho prozíravost; už kolem roku 1920 během svého švýcarského exilu si uvědomoval, že rozdělení střední Evropy na různé národní státy nepovede k vyřešení národnostních problémů, ale naopak znemožní jejich řešení mírovou cestou. Dokládá to císařův citát, uvedený v knize Náš arcivévoda, císař a král Karel I. Rakouský od Milana Nováka:

„Prostor na obou stranách Dunaje jest od chvíle kdy zmizelo Rakousko-Uhersko, nejen vlastí těžce trpících, zoufalých lidí, nýbrž i čarodějnickým kotlem, krbem nebezpečí prvního řádu.Nemohlo to jinak přijíti, neboť desagregace Rakouska-Uherska byla porušením ohledů historických, etnografických, hospodářských, sociálních a kulturních..

V prostoru mezi Děčínem a Budou, Bregenzen a Černovicemi žili a žijí – na jednom místě v semknutých, jinde zas pestře proházených masách – Němci, Maďaři, Češi, Poláci, Ukrajinci, Chorvati, Srbové, Slovinci, Italové, Rumuni, Ladinci,Turci, Arméni, Cikáni a ještě různé zlomky několika jiných národů. Žádný národ nezabírá jedno určité, jinou národností neosídlené osadnické území… Takové národnostní promíchání nedovoluje žádné národnostně-státní ohraničení bez porušení národních práv dosti velké menšiny…

Ostrostem nacionálním…. dostalo se utvořením ne již na sebe vázaných, ale pouze tzv. národních států, spíše zostření, které může býti pouze zmírněno tím, že se tyto sukcesní státy opět nějakým způsobem spojí: plodné hospodářské společenství způsobilo by, že by se národnostoťní protiklady a politické boje minulosti daly nějak přehlédnouti… Že staré hospodářské společenství dunajské bylo zničeno, je ztrátou pro celou Evropu, neboť na jeho místo nemohlo vstoupiti žádné nové společenství.“