Mezi monarchie patří i sedm členů EU a osm členů NATO
| 
| 
Mnoho lidí označuje monarchisty za blázny nebo snílky. Monarchie je v obecném povědomí spojena s dávnou minulostí, je považována za něco zastaralého a dávno překonaného, a když někdo otevřeně dá najevo názor, že jde o stejně dobrý, nebo třeba i lepší systém než republika, ťukají si lidé na čelo. Neuvědomují si přitom, že když se posmívají monarchii jako formě vlády, urážejí tím mnoho vyspělých států, kde monarchie zcela samozřejmě funguje, včetně několika našich spojenců v Severoatlantické alianci a čenů Evropské unie.
Z dvanácti států, které podepsaly roku 1949 Washingtonskou deklaraci, jich plných sedm byly monarchie (Spojené království, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko a Kanada). Kromě toho se členem NATO stalo ještě roku 1952 Řecké království (kde však byl král později násilně svržen vojenským převratem) a roku 1982 Španělské království.
Mezi zakladatelskými státy Evropských společenství v 50. letech byla polovina monarchií. Mezi dvěma rozšířeními v letech 1973-1986 představovaly monarchie dokonce většinu členských států. Ještě v patnáctičlenné Evropské unii před velkým rozšířením v roce 2004 bylo sedm monarchií (Nizozemsko, Belgie, Lucembursko,Spojené království, Dánsko, Španělsko, Švédsko), tedy téměř polovina všech členů. Tento poměr byl pochopitelně zvrácen následujícím vstupem mnoha postkomunistických republik ze střední a východní Evropy, kde komunismus přerušil historickou kontinuitu, ačkoli některé z nich byly ještě kolem poloviny 20. století monarchiemi.
Kromě členských států Evropské unie a Severoatlantické aliance existují i další státy, kde je státním zřízením monarchie, a to jak v Evropě, tak i na všech ostatních kontinentech. Jedná se o země všech velikostí, od mikrostátů jako Monako a Lichtenštejnsko přes středně velké státy jako Jordánsko, Kambodža nebo Nový Zéland až po tak významné státy jako je Japonsko, Austrálie, Thajsko či Malajsie.
Španělské království
Španělsko je země v jihovýchodní Evropě s 46 miliony obyvatel (2010). Je členem EU i NATO. Hlavou státu král Juan Carlos I., který vládne od roku 1975. Jeho manželkou je královna Sofie. Monarchie se těší velké oblibě obyvatel, dlouhodobě si jí tři čtvrtiny lidí cení více než kterékoli jiné veřejné instituce. Španělská ústava z roku 1978 obnovila konstituční monarchii jako státní zřízení a stanovila španělského krále jako zosobnění a symbol jednoty a trvalosti španělského státu. Král je podle ústavy také hlavním reprezentantem ve vztahu Španělska s jeho bývalými koloniemi, a je tedy předsedou Organizace iberoamerických států, jež sdružuje Španělsko, Portugalsko a všechny španělskojazyčné a portugalskojazyčné státy na americkém kontinentě – celkem téměř tři čtvrtě miliardy lidí.
Tradice dnešního Španělského království sahá až na počátek 8. století našeho letopočtu; roku 718 se zorganizoval odpor křesťanů proti maurské invazi a vzniklo království Asturie. Spojením několika menších rozdělených států vzniklo roku 924 království Léon, které bylo roku 1230 královským sňatkem spojeno s Kastilským královstvím. Podobně došlo roku 1469 ke spojení Kastilského a Aragonského království, čímž vzniklo moderní Španělské království jako jeden celek. Vládnoucí dynastie Trastámarů byla vystřídána Habsburky a později Bourbony, kteří představují vládnoucí dynastii ve Španělsku dodnes. Roku 1873 bylo Španělsko po státním převratu prohlášeno republikou, načež následovalo období chaosu, které bylo ukončeno v roce 1874 obnovením království. Znovu byla republika zavedena roku 1931. Radikální vláda ale způsobila rozpoutání španělské občanské války, která skončila roku 1939 vznikem autoritářského státu pod vedením Francisca Franca. Ten byl zastáncem konzervativních hodnot a už roku 1947 formálně obnovil monarchii, ale nedovolil následníku trůnu chopit se vlády. A tak bylo skutečné obnovení španělského království spojeno až s přechodem k demokracii v 70. letech. Král Juan Carlos I. nastoupil na trůn roku 1975.
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Spojené království je s 62 miliony obyvatel jednou z největších evropských zemí. Je členem EU i NATO. Současná královna Alžběta II. vládne od roku 1952, jejím manželem je princ Filip Mountbatten (původně z rodu Battenberg). Královna je hlavou státu a stojí nad politickým systémem. V jejích kompetencích je udílení ocenění, řádů a titulů, pověřování ministerského předsedy a rozpouštění parlamentu. Královna má rozsáhlé pravomoci nad vládou, které ale v praxi nevyužívá a podle zvyklostí je přenechává ministerskému předsedovi.
Anglické království vzniklo v 10. století našeho letopočtu sjednocením menších anglosaských království. Spory mezi králem Karlem I. a anglickým parlamentem v 17. století vedly k občanské válce a následně ke králově popravě a vyhlášení republiky roku 1649. Ta ale vydržela pouze do roku 1653, kdy se chopil moci vojenský velitel Oliver Cromwell. Po jeho smrti se odehrál pokus o obnovení republiky, ale nakonec se jako nejlepší možnost ukázal návrat legitimního panovníka. Roku 1707 se odehrála významná změna: Anglické a Skotské království byly spojeny do jednoho státu, království Velké Británie.
Když se v průběhu 20. století postupně osamostatňovaly jednotlivé britské kolonie, některé z nich se staly republikami, ale velká část i při svém vyhlášení samostatnosti odmítla zavedení republiky a místo toho ponechala jako své státní zřízení monarchii. Zároveň samozřejmě nesesadily z trůnu stávajícího panovníka, ale ponechali Alžbětu, která už byla jejich královnou. Neznamená to už nijak podřízené postavení bývalých kolonií, ale prostě existenci několika rovnoprávných zemí (zvané Commonwealth realms) sjednocených pouze osobou panovníka. Alžběta II. je tak nejenom královnou Velké Británie, ale také královnou kanadskou, australskou, novozélandskou či jamajskou.
Nizozemské království
Nizozemsko je středně velký evropský stát s asi 16,8 miliony obyvatel. Je zakládajícím členem EU i NATO. Nizozemskou královnou je Beatrix, která vládne od roku 1980. Jejím manželem byl princ Claus von Amsberg. Nizozemsko je podle ústavy konstituční monarchií, kde je role panovníka vymezena ústavou. Podle ústavy tak například vláda Nizozemského království sestává z krále a ministrů. Král je také hlavou nizozemské Státní rady, což je orgán, plnící jednak poradní roli vůči vládě při přípravě nových zákonů, jednak má funkci nejvyššího správního soudu.
Nizozemsko jako samostatná země vzniklo povstáním proti Španělům a vyhlášením nezávislosti v roce 1581. Nizozemci se pokoušeli nabídnout trůn některému příslušníku zahraničních panovnických rodů, ale kvůli vyhrocení náboženských konfliktů nakonec odmítli jak katoličtí, tak protestantští vládci. Holandskému parlamentu pak nezbylo než uchýlit se k poslední možnosti a vyhlásit republiku, kde hlavou státu byl volený mítodržící. Ta vydržela dvě století, do roku 1795, nicméně přirozeně se začala stále více podobat monarchii, protože jako místodržící se osvědčili členové rodu Oranžsko-Nasavského, a tradičně tedy byli voleni právě oni. Po napoleonských válkách bylo Nizozemsko obnoveno, ale republika byla opuštěna ve prospěch monarchie; prvním králem se stal Vilém I. Oranžský. Nizozemsko je zajímavé tím, že více než sto dvacet let od roku 1890, kdy zemřel král Vilém III., mu vládnou královny: nejdříve Vilemína, po ní její dcera Juliana a pak její dcera Beatrix.
Belgické království
Belgie je stát se zhruba 10,5 miliony obyvatel. Je to zakládající člen EU i NATO. Belgickým králem je Albert II., který vládne zemi od roku 1993. Podle ústavy je král arbitrem a strážcem národní jednoty a nezávislosti. Belgický stát má unikátní a komplikované administrativní uspořádání, které je způsobeno historickým rozdělením obyvatelstva na značně odlišné etnické a jazykové skupiny a je výsledkem postupného vývoje v průběhu 20. století, kdy bylo cílem co nejlépe uspokojit požadavky všech zúčastněných skupin. Obě hlavní společenství, Vlámové a Valoni, dnes žijí do značné míry vlastním životem a je jenom málo věcí, které drží Belgický stát pohromadě a jsou oběma skupinám společné. Vedle smíšeného hlavního města je to zejména královská rodina, která má tu výhodu, že je skutečně belgická a může reprezentovat všechny Belgičany bez rozdílu, zatímco jakýkoli volený prezident by přirozeně vycházel buď z Vlámského nebo Valonského společenství, a pro druhou skupinu by tedy byl obtížně přijatelný.
Belgie vznikla jako samostatný stát roku 1830, kdy se katolické a z větší části francouzsky mluvící provincie dřívějšího Rakouského Nizozemí vzbouřily proti nadvládě protestantského Spojeného Nizozemského království. Nově vytvořený stát se stal monarchií a roku 1831 nastoupil na trůn král Leopold I. z rodu Sachsen-Coburg-Gotha. Tento rod vládne v Belgii dodnes.
Lucemburské velkovévodství
Lucembursko je malý evropský stát na rozhraní střední a západní Evropy. Žije tu něco přes půl milionu obyvatel. Často je vnímáno jako bezvýznamný ministát, ale je například zakládajícím členem EU, NATO i dalších mezinárodních organizací a jde o stát s nejvyšším HDP na světě. Současným velkovévodou je Henri (Jindřich). Podle lucemburské ústavy je velkovévoda hlavou státu, symbolem jeho jednoty a garantem jeho nezávislosti. Má i pravomoci v oblasti výkonné moci.
Lucembursko se objevilo jako hrabství v 10. století. Největšího rozkvětu dosáhlo koncem 13, století, kdy se Jindřich z Lucemburského rodu stal císařem Svaté říše římské. Jeho syn Jan se sňakem s princeznou Eliškou stal českým králem a Janovým synem byl slavný císař Karel IV. Když Lucemburkové vymřeli, vládu převzal rod Valois a Lucembursko bylo fakticky připojeno k Nizozemsku. Stejného panovníka s Českým královstvím Lucembursko sdílelo opět v letech 1713-1794, jako součást Rakouského Nizozemí, v němž vládl rod Habsburský. Po Napoleonských válkách bylo Lucembursko prohlášeno velkovévodstvím a spojeno s Nizozemským královstvím. Roku 1890 zemřel nizozemský král Vilém III. a v Nizozemsku nastoupila královna Vilemína. V Lucembursku ale platil odlišný nástupnický zákon a žena nemohla nastoupit na trůn, dokud ještě žili mužští příslušníci rodu. Tak přešla vláda na rodovou větev Nassau-Weilburg.
Dánské království
Dánsko je království ve Skandinávii, v severní Evropě; je považováno za nejjižnější ze severských zemí. Má asi 5,5 milionu obyvatel. Je zakládajícím členem NATO a od roku 1973 členem EU. V roce 2010 bylo Dánsko podle organizace Transparency International nejméně zkorumpovaný stát na světě. Součástí dánského království je i Grónsko a Faerské ostrovy. Hlavou státu je královna Markéta II., která nastoupila na trůn roku 1972. Je mimo jiné umělkyní, ilustrovala několik knih pod pseudonymem Ingahild Grathmer a její velkou uměleckou inspirací byl od dětství její oblíbený autor J. R. R. Tolkien. Podle ústavy je královna hlavou státu a nejvyšším představitelem výkonné moci. Její pravomoci zahrnují schvalování zákonů, jmenování ministerského předsedy i jeho odvolávání. Pravidelně využívá poradní právo vůči vládě.
Historie Dánského království sahá do 10. století, kdy král Harald Modrozub sjednotil menší státečky. Dánsko se postupně stalo námořní mocností a největšího úspěchu dosáhla královna Markéta I., která roku 1397 vytvořila Kalmarskou unii a sjednotila tak na sto padesát let pod jednou vládou všechny severské státy. Současná královna je první vládnoucí královnou Dánska od doby Markéty I..
Švédské království
Švédsko je království ve Skandinávii, s asi 9,3 miliony obyvatel. Je od roku 1995 členem EU. Rozlohou je to třetí největší stát Evropské unie. Hlavou státu je král Karel XVI. Gustav, který vládne od roku 1973. Jeho manželkou je královna Silvia. Podle ústavy je král hlavou státu a tedy nejvyšším vojenským i civilním představitelem státu. Král předsedá výboru pro zahraniční vztahy, který má krále i opoziční politiky oficiálně informovat o vládních záležitostech.
Počátek Švédského království leží v 10. století, kdy byli pokřtěni první historicky prokázaní švédští králové. Posléze se vystřídali králové z několika různých dynastií, až bylo Švédsko připojeno dánskou královnou Markétou do Kalmarské unie. Znovu se osamostatnilo roku 1523 pod vládou krále Gustava I. Vasy. Podle nástupnického práva se potom na Švédském trůně vystřídalo několik dynastií. Během Napoleonských válek došlo k ojedinělé události, kdy bezdětný švédský král určil za svého následníka francouzského maršála Jeane-Baptiste Bernadotta, který se pak skutečně stal králem, přestože existovali i legitimní potomci původní dynastie. Švédsko tak bylo v novověku jedinou evropskou zemí, kde se ustavila královská dynastie zcela bez následnické vazby k předchozím panovníkům. To se ale změnilo po třech generacích, kdy se král Gustav V. oženil s princeznou Viktorií Bádenskou, pravnučkou krále Gustava z Oldenburského rodu. Následující panovníci z rodu Bernadotte tak už jsou opět potomci předchozích dynastií.
Norské království
Norsko je království na severu Evropy, na západním pobřeží Skandinávie. Má asi 4,9 milionu obyvatel. Norsko je zakládajícím členem NATO a členem Evropského hospodářského prostoru. Hlavou státu je král Harald V., který vládne od roku 1991. Norská ústava dává králi významné pravomoci, i když většinu z nich obvykle jeho jménem vykonává vláda vzešlá z voleb. Tyto pravomoci jsou ovšem vnímány jako důležitá pojistka demokracie pro případ selhání vlády.
Norské království bylo sjednoceno koncem 9. století. Od roku 1380 do roku 1814 bylo Norsko pod vládou dánských panovníků. Toto spojení skončilo, když byl norský trůn rozhodnutím evropských mocností předán švédskému králi. Tak se na norském trůně, stejně jako na švédském, objevil nelegitimní rod Bernadotte. Ale roku 1905 byla personální unie zrušena a Norsko si hledalo vlastního panovníka. Rozhodlo o něm netradičně lidové referendum, které ovšem jako krále zvolilo Haakona, druhorozeného syna dánského krále, který měl na norský trůn legitimní nárok na základě své příslušnosti k rodu Oldenburskému. Od roku 1905 tak vládne opět stejný rod v Dánsku i v Norsku, ale jde už o oddělené rodové větve.
Kanadské království
Kanada je severoamerická federace, sestávající z deseti provincií a tří teritorií. Je to také dvoujazyčný stát s angličtinou i francouzštinou jako oficiálními jazyky na federální úrovni. Rozlohou je Kanada druhý největší stát na světě. Jedná se i o jeden z nejvyspělejších státu na světě. Kanada je členem G8, G-20, NATO, OECD, WTO, Commonwealthu, Francophonie, OAS, APEC a OSN. Hlavou státu je královna Alžběta II. z dynastie Windsor, která vládne od roku 1952. Jejím manželem je princ Filip (Philip) z rodu Batenberg a následníkem trůnu jejich syn, princ Karel (Charles).
Kanada vznikla roku 1867 jako samosprávné dominium Britského impéria pod vládou britského panovníka. Samostatným královstvím, jehož vláda je právně oddělena od vlády Spojeného království (a je spojena pouze personální unií), se stala přijetím Westminsterského statutu v roce 1931.
Podobně jako v dalších bývalých britských koloniích tak v Kanadě vznikla nová monarchie s vlastním panovníkem. Prvním kanadským králem se stal Jiří V. z dynastie Windsor. Současná kanadská královna Alžběta II. nastoupila roku 1952.
