Amerika potřebuje krále
Zajímavý článek Michaela Auslina America Needs a King, shrnující problémy současného politického uspořádání Spojených států amerických, si můžete přečíst na internetovém magazínu Politico.
Autor jako hlavní problém americké společnosti popisuje její rozštěpení na dva tábory, představované Demokratickou a Republikánskou stranou, které se odráží i v názoru na všechny možné politické a společenské otázky.
Společnosti tak chybí jednotící prvek: Není jím politická elita (která je nesmiřitelně rozdělena a jako celek stále více pohrdána), nejsou jím soudy (po několika kontroverzních rozsudcích z poslední doby je skutečná nezávislost amerického Nejvyššího soudu často zpochbňována), není jím náboženství (které se stává stále více soukromou záležitostí), a tak běžní lidé utíkají k americké popkultuře, která jim aspoň jistý smysl jednoty zprostředkuje. Přitom tuto roli by měl plnit úřad hlavy státu a kdysí ji prezidentský úřad skutečně do jisté míry plnil.
Problém je však už v tom, jakým způsobem je obsazován a jakou roli v rámci amerického politického systému má: Když je hlava státu zároveň hlavou vlády a jde o aktivního politika, který se do své funkce dostal ve tvrdé soutěži se svým protivníkem, těžko může sjednocovat národ, který předtím ve volbách rozdělil. A i pokud kdysi byl vnímán běžnými Američany prezidentský úřad jako posvátný a bez ohledu jeho obsazení se těšil všeobecnému respektu, od druhé poloviny 20. století vinou různých afér (jako Nixonova Watergate nebo Clintonova Lewinská) důstojnost prezidentského úřadu značně utrpěla. A dnes to došlo už tak daleko, že odpůrci konkrétního prezidenta zcela odmítají uznat dotyčného jako představitele svého státu. Většina společnosti je tak nesmiřitelně rozdělena a ti, kteří se nechtějí na tomto rozdělení podílet, pohrdají zpravidla oběma stranami stejně a stahují se z politického života zcela. Není pak divu, že mezi lidmi roste pocit odcizení vůči své zemi.
A zde přichází autor článku s návrhem řešení: Pokud dnes prezident funguje jako předseda vlády, ale velká část občanů má problém respektovat jej jako hlavu státu, ponechme mu politické pravomoci a roli v čele vlády, ale pro reprezentaci státu vytvořme novou funkci stojící nad prezidentem. Vzhledem k zakořeněnému republikánství však (navzdory nadpisu článku) autor nedoporučuje monarchistickou titulaturu, ale navrhuje titul První občan. Tento První občan by plnil roli hlavy státu a vykonával všechny reprezentační povinnnosti, které známe od evropských konstitučních monarchů nebo prezidentů v parlamentních republikách, přičemž by nehrozilo, že by byly tyto události poskvrněny politickým stranictvím, které musí většinu lidí popudit. První občan by nijak nezasahoval do běžné politiky, ani by se nevyjadřoval k aktuálním politickým otázkám.
Nabízí se přirozená otázka, kde by se taková osoba vzala. Zde autor zásadně odmítá přímou volbu, která by nevyhnutelně zatáhla tento úřad do stranických bojů a vytvořila z něj pouze kopii prezidentského úřadu. Namísto toho navrhuje jmenovací proces, kdy by kandidát musel být schválen představiteli vlády i opozice ve Sněmovně i Senátu a jednohlasně ratifikován Nejvyšším soudem. Přestože se dosažení takového souhlasu na jedné osobě jeví v dnešní rozdělené společnosti jako nereálná, autor článku věří, že uznání nadstranického charakteru funkce Prvního občana by takovou dohodu umožnilo. Funkční období by bylo patnáct let, aby První občan zažil ve funkci minimálně dva prezidenty, přičemž na konci svého funkčního období by sám nominoval svého nástupce.
Autor předem odmítá iluzi, že by vytvoření funkce Prvního občana vyřešilo všechny problémy Spojených států nebo vyléčilo rozdělení společnosti, protože i Velká Británie během šedesátileté vlády královny Alžběty II. zažila nesčetné politické problémy, nicméně na rozdíl od Američanů měli Britové vždy královnu, ke které mohli vzhlížet bez ohledu na své postoje k politickým stranám.
Co říkáte na takový názor? Jedná se o zajímavý kompromis a v podstatě dotažení funkce prezidenta parlamentní republiky o kousek blíž ke konstituční monarchii. Pravda je, že v USA, které vlastní monarchistickou tradici nemají (vzdáme-li se představ o návrat do svazku s britskou korunou) jsou myšlenky změny z republiky na monarchii poněkud komplikovanější než v evropských podmínkách. A nepochybně by tento model byl pro Američany průchodnější nežli skutečná konstituční monarchie. Myslíte si, že by to mohlo být přínosem?
Zdroj: POLITICO Magazine
Aktualizováno (Pátek, 07 Únor 2014 12:45)




