Pro monarchii.cz

V požehnaném věku 98 let zemřel 4. července 2011 ve svém domě v bavorském Pöckingu u Starnberského jezera JCKV Otto Habsbursko-Lotrinský, syn posledního českého krále a rakouského císaře blahoslaveného Karla I. a jeho manželky císařovny Zity. Kdyby Habsburkové po první světové válce nepřišli o trůn, stal by se českým králem.

Téměř stoletý šlechtic pracoval až do posledních dnů. Často publikoval články i knihy o politice a byl ztělesněním Evropana. Mluvil o tom, že má několik vlastí, o čemž svědčil i fakt, že měl občanství Německa, Rakouska, Maďarska a Chorvatska. Říkalo se mu “následník trůnu bez trůnu”.

“Můj otec byl vynikající osobnost. Ztrácíme v něm velkého Evropana, který nás ovlivnil ve všem, co dnes děláme,” řekl jeho syn Karel, který od otce už roku 2007 převzal roli hlavy rodu Habsburků.

Otto von Habsburg se narodil ve Villa Wartholz u Reichnenau v Dolních Rakousích 20. listopadu 1912, tehdy ještě arcivévodovi Karlovi a jeho ženě arcivévodkyni Zitě Burbunsko-Parmské. Jeho otec Karel I. se stal císařem v roce 1916 a Otto se zúčastnil jeho korunovace uherskou Svatoštěpánskou korunou. Karel I. sondoval možnost uzavření míru, navrhl reformy mocnářství a nakonec byl svědkem rozpadu monarchie. Otec Otty měl úzké vazby na české země – sloužil tady jako důstojník v armádě. Koupil si zámek v Brandýse nad Labem.

Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1919 byla jeho rodina v roce 1919 nucena odejít do exilu. Nejprve do Švýcarska, pak na portugalský ostrov Madeira, kde císař Karel I. v roce 1922 zemřel. Ottovi bylo tehdy deset let.

Později mladý Otto von Habsburg vyrůstal ve Španělsku a Belgii, kde vystudoval na Université de Catholique v Lovani. V roce 1933 získal doktorát.

Málo se ví o jeho statečnému postoji během druhé světové války. Jako jeden z mála politiků rozpoznal nebezpečí nacionálního socialismu a otevřeně vystupoval proti Hitlerovi. Snažil se zabránit anexi Rakouska a za války dopomohl k útěku z Evropy 15 tisícům Židů. Druhou světovou válku prožil ve Spojených státech. Snažil se založit tzv. Dunajskou federaci, jakousi předchůdkyni spojené Evropy. Svým působením v Americe Rakousku pomohl – a to ještě jako “osoba v Rakousku nežádoucí” – získat po roce 1945 nezávislost. Rakouští socialisté se mu za to odvděčili obnovením zákona, zakazujícího Habsburkům vstup na území Rakouska a konfiskujícího rodový majetek. Rakouskou hranici směl Otto von Habsburg legálně překročit až v šedesátých letech.

V Německu, kde se usadil, nakonec přijal druhé občanství. Hlavně proto, aby směl za Křesťansko-sociální unii (CSU) kandidovat do Evropského parlamentu. Zastupoval ji v letech 1979 až 1999.

Úzce spolupracoval zejména s Richardem hrabětem Coudenhove-Kalergim, zakladatelem Panevropské unie, původem z Poběžovic na Domažlicku. Panevropská unie, které Otto von Habsburg od roku 1973 předsedal, vznikla v reakci na hrůzy první světové války a byla prvním organizovaným hnutím, které mělo za cíl sjednotit politicky i hospodářsky země Evropy.

V roce 1989 Otto von Habsburg pomohl zhruba šesti stovkám uprchlíků z tehdejší NDR, aby se přes maďarsko-rakouskou hranici dostaly na Západ. Ve střední a východní Evropě proslul i jako neúnavný obhájce zájmů odsunutých obyvatel, hlavně ve funkci poslance europarlamentu.

Zdroje: Koruna Česká, Die Presse, Monsters and Critics, iDNES.cz, Aktualne.cz, iHNed.cz